Prakticky všeobecně je dnes vlivem soustavné lživé propagandy rozšířeno mínění, že židovské rituální vraždy jsou – pokud vůbec – věcí dávné minulosti. Nelze však jen s povýšeným úsměvem odbýt spolehlivé zprávy o rituálních vraždách doslova z poslední doby v USA, Rusku i některých dalších zemích. Počet každoročně pohřešovaných dětí je až hrůzně veliký, než aby mohl být připisován výhradně na vrub deviantům nebo „obchodům“ s lidskými orgány, které ostatně mají s rituální vraždou jistou ideovou souvislost. A jestli snad ještě i dnes některé primitivní kmeny kdesi v pralese praktikují kultovní lidské oběti, sotva je lze obviňovat z rituálních vražd minulosti i současnosti doslova po celém světě. Podmínku celosvětového rozšíření splňují ze všech národů a etnik pouze Židé. Katolický autor Bernardin Freimut ve svém díle z roku 1895, které si skutečně zaslouží označení klasické, k tomu říká:

„Celé Židovstvo jako jeden muž popírá existenci takové tradice z jasně zřejmých důvodů. Pro i proti se vystupuje s největší horlivostí a vášnivostí. I mnozí z těch, kteří ještě milují pravdu, nevěří těžkým obviňováním Židů jen proto, že dostatečně neznají příslušné důkazy.“

Na křesťanství upřímně obrácený rabín Moldavo, kterého autor ve svém díle několikrát cituje, jako dobrý znalec vlastních bývalých souvěrců o jejich falešné upřímnosti říká:

„Židé se mohou navenek chovat ke křesťanům přátelsky, v hloubi srdce k nim musejí chovat divokou nenávist a nejhlubší odpor. K potvrzení tak bezbožné zásady falšují Písmo svaté, aby to vyhovovalo jejich zvráceným představám. Tak např. k pasáži knihy Exodus: ‚Nebudeš jísti maso, z něhož žrala divá zvěř, nýbrž je předhodíš psům‘, má bezbožný rabín Salomo následující vysvětlení: ‚Bůh ústy Mojžíše přikázal takové maso prodávat křesťanům, protože Mojžíš tam, kde mluví o psech, zlořečí křesťanům, aby bylo zřejmé, že psi jsou lepší rasa nežli křesťané.‘“

Bernardin Freimut ve snaze odhalit nepochopitelnou židovskou nenávist ke křesťanům uvádí za jediné možné vysvětlení zaslepení jako důsledek Božího trestu za zločin na Golgotě a tvrdošíjné odmítání Ježíše Krista za skutečného Spasitele.     

„Povšimněme si, že pověrčivá a divoká touha Židů po křesťanské krvi, která jim (obzvlášť ve středověku) tak často vynesla tvrdé pronásledování i smrt, je právě důsledkem a trestem za osudové přání, aby Kristova krev padla na ně a na jejich děti. A jako tehdy prolití Kristovy krve považovali za štěstí a dychtivě se jej domáhali, zatímco se jim stalo vinou a zkázou, stejně tak i nyní stále ještě baží po křesťanské krvi v pošetilé víře, že jim slouží k prospěchu těla i duše, ale ve skutečnosti jen z nich dělá zločince a tím hlouběji strhává do zkázy.“

Zvláštní pozornost si ve Freimutově knize zaslouží další citovaná pasáž z díla konvertovaného rabína Moldava; ukazuje nám, že tehdejší velekněží i pozdější bezbožní rabíni dobře věděli o Kristově božství, ale zoufale se je za každou cenu snažili utajit před svými věřícími z obavy o vlastní moc a autoritu:

„… můžeme přejít k hlavní a rozhodující myšlence, již chovají především chachamové neboli rabíni, že Ježíš Kristus, syn Marie z Nazaretu, kterého jejich otcové odsoudili na kříž, by přece jen mohl být skutečný Mesiáš, tak dlouho toužebně očekávaný patriarchy a proroky. Svůj názor totiž čerpají ze slov proroka Jeremiáše: … ‚Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, praví Hospodin, dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny rozpukané, jež vodu neudrží‘ (2,12-13). – Toto proroctví je rabínům dobře známé. Annáš a Kaifáš je znali rovněž; dobře věděli, že Kristus, jehož odsoudili k smrti záchranou Barabáše, je skutečný Mesiáš. A bezbožní rabíni stejně tak dobře znají smysl oné pasáže Písma. Ale ve své hrdosti a zatvrzelosti srdce nechtějí v Krista uvěřit. Proto si vymysleli nová přikázání, podle nichž se chtějí spasit krví křesťanů…“

Prakticky totéž uvádí kromě jiných i Eisenmenger v monumentálním díle „Odhalené Židovstvo“. Máme tedy před sebou klasickou ukázku kolektivní schizofrenie myšlení elitních židovských kruhů, směrodatných pro všechny Židy!

Také v samotném Židovstvu přirozeně jsou jako všude čestné výjimky upřímně obrácených ke Kristu, ale nevěřící Židé v naprosté většině dál čekají na svého „mesiáše“. A že je v tak hrozném bludu ještě servilně podporuje heretická pokoncilní sekta v osobě „papežů“, o tom se může každý snadno přesvědčit z oficiálních „Dokumentů II. vatikánského koncilu“ (Zvon, Praha 1995).