Článek objasňuje skutečný smysl „zmizení“ milionů polských Židů po válce, tedy jev, který proběhl zdánlivě samovolně ve všech zemích bývalého sovětského bloku, a je poučný i pro našeho čtenáře. Šlo o to, aby se nenápadně mohli později znovu vynořit jako „disidenti“ a „antikomunisté“. V zásadě bylo jejich úlohou zajistit v pravý čas, aby se panství nad Polskem i po řízeném „konci komunismu“ nedostalo v žádném případě do skutečně polských rukou, nýbrž aby jaksi samo sebou a navenek vzorně demokraticky hladce přešlo z jedněch „vyvolených“ na jiné „vyvolené“, tedy aby tak říkajíc zůstalo v rodině. A to skutečně stojí za zamyšlení, protože důsledky tohoto ďábelsky rafinované plánu vidíme i u nás a doslova všude kolem sebe.