Od apoštolských dob vychází ze Satanovy proticírkve komplot. Proticírkev působí přímo v národech a sdružuje všechny, kdo vědomě odvrhli Ježíšem Kristem a poté katolickou Církví hlásané učení spásy. Mnohá protikřesťanská seskupení (manichejci, ariáni, kataři, albigenští, husiti, rozenkruciáni a další), jejichž společnou základnou je gnosticismus, se sdružovala v „Satanově synagoze“, než se konečně tito spiklenci proti Kristovu dílu lásky „oficiálně“ spojili pod mocnou korouhví internacionálního zednářstva v čele s výhradně židovským zednářským řádem B’nai B’rith. Všechny tyto sice navenek rozdílné, ale společně pracující skupiny usilují o šíření apostasie, o návrat světa k pohanství a do otroctví Satana, přestože vtělené Boží slovo přišlo proto, aby nás právě od toho osvobodilo. Takový spolek skutečně existuje, a je jím zednářstvo, které představuje zdroj a jistým způsobem i matku všech tajných společností. Nejlepším dokladem toho, že za útokem proti Církvi stálo a stojí Židy řízené internacionální zednářstvo se svým proslulým heslem tzv. francouzské revoluce: „volnost, rovnost, bratrství“, je následující citát z předkládaného díla: „Ze všeho zde dosud řečeného vyplývá, že se (II. vatikánskému) koncilu z nezbadatelného Božího dopuštění podařilo uskutečnit revoluci: byla prosazena ‚volnost‘ v podobě náboženské svobody resp. svobody náboženství, ‚rovnost‘ v zásadách kolegiality a demokratického egalitářství v Církvi, i ‚bratrství‘ ve formě ekumenismu, který zahrnuje všechny bludy a podává ruku všem nepřátelům svaté katolické Církve.“ A falešný ekumenismus, tak zuřivě propagovaný v nové „církvi“, není ničím jiným, než jen utvrzováním heretiků v jejich bludu. Revoluce v lůně Církve zrodila novou „pokoncilní církev“, řečeno slovy kardinálů Suenense, Benelliho a Yvese Congara O.P., Pavla VI., Jana Pavla II. atd. Tato církev je nová vzhledem ke katolické apoštolské a římské Církvi. Nová „pokoncilní církev“ nemá tytéž principy jako katolická Církev a proto také nemůže být „církví“. V předkládaném díle tedy jde o obtížnou a velmi náročnou četbu. Přemýšlivý člověk by se tím však neměl nechat odradit, protože vynaložená námaha za poznání pravdy jistě stojí („Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí“ Jan 8, 32). A jak autor sám říká, mělo by jít o povinnou četbu pro každého, kdo chce poznat skutečný, neutěšený stav katolické Církve, ale také naději na konečné vítězství Boží pravdy! „Naděje je jen tehdy ctnost, jestliže je situace beznadějná!“ (G. K. Chesterton).