„Studie vyvolencovy krycí legendy“ dr. Jana Příhody je drobným, ale významným příspěvkem k odhalení hluboce zakořeněného mýtu o Masarykovi, systematicky vytvářeným převážně židovským tiskem i silně judaizovaným školstvím první republiky, a na níž do jisté míry postavil svou „legitimitu“ i nový režim po listopadu 1989.  

Z Masarykovy protičeské, protikřesťanské, zato horlivě probolševické činnosti v zájmu židovských cílů zde autor velice mnohé jen naznačil nebo zcela pominul, což je při daném rozsahu jeho studie pochopitelné. Podstatně důkladnější poučení je ve výše zmíněném a často citovaném základním díle prof. Jana Vrzalíka „T. G. Masaryk“, které bohužel dodnes zůstává v rukopise. Ve věci polenské rituální vraždy je nejlepším pramenem kniha Jana Ryse „Hilsneriáda a T. G. M.“, stejně jako ohledně sporného Masarykova členství v zednářstvu.     

Vzhledem ke specificky konspirativnímu charakteru zednářského bratrstva lze jen zřídka kdy předložit nezpochybnitelné důkazy členství v lóži. Proto také autor studie závěrem kapitoly o lóžové příslušnosti Masaryka píše: „… nelze přehlédnout, že přímo ideálně splňoval všechny podmínky k němu.“      

Dílo dr. Jana Příhody v největší možné stručnosti ukazuje pravou tvář idealizovaného T. G. Masaryka, který díky svému původu po skutečném otci hájil fanaticky věc Židovstva lží, hospodářským i politickým nátlakem, společenskou izolací a v případě potřeby sáhl i po fyzické likvidaci.