V knize Arno Schickedanze z roku 1927 dostává čtenář do ruky mimořádné dílo, a to hned v několika ohledech. Kniha je výjimečná a svým způsobem i jedinečná především komplexností pohledu na „otázku všech otázek“, tedy na židovskou. Ani ten nejzaslepenější fanatický filosemita nenajde – kromě pokřiku o „antisemitismu“ – věcné argumenty proti následujícím autorovým vývodům: „Je již v povaze parazitní antirasy, že musí působit na zkažení a zničení hostitelského národa ve všech oblastech života, pokud nenarazí na dostatečný odpor. Čím více se Židovstvu dařilo a daří přizpůsobovat způsob života národů svému, tím větší rychlostí pak zmíněný proces probíhá! Zmíněným ‚přizpůsobováním‘ není nic jiného než již probíhající ‚judaizace‘, tj. přeměna dosavadního způsobu života národa na takový, který je prospěšný Židovstvu! A vstřícnost národů znovu vyžaduje přizpůsobení Židovstva již dosaženým výsledkům takového procesu, což jen vyvolává jeho další pohloubení a upevnění. V tom je celý význam a smysl jak ‚emancipace Židů‘, tak i ‚politického sionismu‘. Judaizace je postupné zrychlování rozkladu ochromováním duchovních schopností Nežidů!“ Jen málokdy se podaří v jediné knize přehledně podat rozkladné působení – především militantního talmudského – Židovstva v životě národů. Současného Nežida, který výsledky zmíněného rozkladu vidí všude kolem sebe, snad nejvíc udiví, jak daleko již došel ve dvacátých letech minulého století, jak neuvěřitelně již tehdy postoupila judaizace nežidovských národů ve všech svých zhoubných podobách. Autor také každou předloženou tezi dokládá nezpochybnitelnými citáty židovských autorit a jeho dílo je téměř nevyčerpatelným pramenem informací a poznávání. Kdo nezaujatě a samostatně myslící by chtěl výše řečené popírat? Také se sotva kde jinde najde tak výstižná definice současného monetárního hospodářství: „Mezi současným židovským bankéřem a dřívějším židovským lichvářem není v zásadě žádný větší rozdíl, protože činnost obou je principiálně naprosto stejná. Rovněž moderní bankéř především nedělá nic jiného, než půjčování peněz na zástavy. Zisk, který z toho má, rovněž není menší než ten, který shraboval někdejší lichvářský Žid, spíše naopak. Protože bankéř půjčování peněz na zástavu provádí na vyšším technickém stupni, je i jeho zisk často ještě neporovnatelně větší. A rovněž metody, jimiž bankéř zvyšuje svá aktiva, postrádají jakoukoli stopu sentimentality. Jediný rozdíl spočívá v tom, že rdoušení malých velkými dnes probíhá nehlučněji a skrytěji než dříve. Přesto nebo proto nemá moderní bankéř ve veřejném mínění tak špatnou pověst jako dřívější lichvářský Žid. Prostá příčina toho spočívá v tom, že v naší době se již monetární hospodářství beze zbytku prosadilo. Z toho pak nezbytně plyne, že hromadění a zvyšování individuálních profitů se stalo pro všechny samozřejmým právem, tedy pro křesťany i pro Židy. Tím se všechny funkce monetárního hospodářství staly tak říkajíc ‚počestnými‘. Za pohoršující platí tak nanejvýš neobratnost ve vydělávání peněz.“