Jediným důvodem sepsání předkládaného polemického spisu je kritické pojednání monumen­tální studie magistra teologie Johanna Rothkranze „Die Konzilserklärung über die Re­li­gionsfreiheit. Ein Dokument des II. Vatikanums und seine Folgen“ (Koncilní dekla­race o náboženské svobodě…), sepsané P. Murou a jeho spolu­bratry z ně­meckého distriktu Kněžského bratrstva sv. Pia X. – zjevně na konkrétní objednávku, a jak jasně vyplývá z následujících slov autora, bylo tzv. vyvrácení Rothkranzových tezí o sedisvakanci zaměřeno především do vlastních řad: „Podle všeho v řadách Kněžského bratrstva sv. Pia X. sílí obavy před zvole­ním platného papeže ‚sedisvakantisty‘, kteří je dávno považují za možné, opráv­ně­né a nezbytné s naprostým pominutím heretického pseudopapeže K. Wojtyly ne­bo jeho případ­ného ‚nástupce‘.“ Důkazem výše řečeného je mj. i skutečnost, že „vyvrácení“ P. Mury nebylo publikováno v běžně i nečlenům KB přístupných tiskovin, nýbrž v mimo Bratrstvo prakticky neznámém interním časopisu „Dives in Om­nes“, který pravidelně vychází v Zaitzkofenu a je určen výhradně pro kněze KB a nejbližší okruh spolupracovníků. Rovněž autor „vyvráceného“ monumentálního díla o sedisvakanci a naléhavé potřebě zvolení právoplatného papeže nebyl o existenci „vyvrácení“ informován a jeho text si obstaral až prostřednictvím třetích osob! Očividné je zde jen jediné: Pro kněze KB se P. Murovi zadalo napsání alibistického článku, který jim i jemu měl zajistit příjemný pocit, že se tématem „sedisvakance“ již netřeba nadále zabývat. A od milých „věřících“ se tím už vůbec nechtělo „požadovat“ nějakou „diskusi“. Vždyť jakmile se kdekoli začne veřejně mluvit o „postoji Kněž­ského bratrstva“, vyjde jeho neudržitelnost tak jasně na světlo, že přinejmenším ta du­chov­­ně čilejší část věřících zpozorní. A na tom nemohou mít zase zájem síly v po­zadí… Zbývá jen dodat, že Rothkranzova polemika chatrného „vyvrácení“ P. Murou vyžaduje alespoň základní věroučné znalosti, které u svých čtenářů smíme právem předpokládat.