Před dvaceti lety byl Týdeník Politika brutálně zlikvidován novou režimní justicí. Před­kládané kritické pojednání z roku 1995 na nezpochybnitelných dokladech prokazuje, že šlo o účelový politický proces. Krok za krokem ukazuje, že proces s šéfredaktorem Josefem Tomášem, jeho příprava, vedení i rozsudek v přípa­du byly zřejmou justiční mstou s předem daným výsledkem. Kritické pojednání je také připomenutím prvního „porevolučního“ období, které tím bylo navždy ostudně poznamenáno, ale bylo i výstrahou méně prozíravým, co mohou od nové globalistické elity čekat v budoucnosti. Týdeník Politika si vytkl za cíl snažit se informováním o této skutečnosti a poukazováním na diametrální rozpor mezi proklamo­vanými a opravdovými, byť pečlivě tajenými cíli, předložit veřejnosti pravdivější obraz judaismu, představova­ného nadnárodní židovskou elitou. A to se nepromíjí! Všechno má svou logickou příčinu – tou bylo v našem případě po zinsceno­vaných převratech ve všech zemích sovětského bloku „upevňování“ židovské moci a likvidace národní suverenity se současným rabováním národního majetku. „Židé a zednáři podnikli po řízených převratech v roce 1989 masivní, frontální útok na mocenské pozice ve všech státech Střední a Východní Evropy včetně Ruska. Zmocnili se všech klíčových postavení v politice, financích, hospodářství, justici, masových médiích a kultuře“ (M. Dolejší, 1992). Zachovejme pro potomstvo alespoň několik jmen předních Židů v klíčových po­sta­veních té doby: V. Havel, V. Klaus, V. Dlouhý, T. Ježek, J. Tošovský, P. Pithart, J. Dienstbier, P. Rychetský, Z. Jičínský, M. Žantovský, J. Ruml, L. Dobrovský, P. Bratinka, J. Stráský, J. Zieleniec, K. Dyba, P. Tigrid, J. Skalický, A. Baudyš, J. Kalvoda, I. Pilip, J. Lux, K. Kühnl a další. Mezi jmenovanými je také několik exponentů výhradně židovského zednářského řádu B’nai B’rith! „V parlamentu je cca 11% Židů a cca 23% zednářů. V senátu je cca 18% Židů a cca 22% zednářů. Ostatní poslanci jsou zcela bezcenní a bezvýznamní lidé, ovlá­daní a říze­ní zmíněnou organizovanou menšinou“ (Miroslav Dolejší, 1999). Kdo má stále ještě iluze o „demokracii“ jako výrazu svobodné vůle lidu, měl by se ve vlastním zájmu nad citovanými slovy i předkládaným kritickým pojednáním za­myslet.       

Redakční poznámka: Jako autor prohlašuji, že zde předkládaná práce je jediná původní. Proto se tímto distancuji od množství nelegálně nabytých, neúplných nebo překroucených verzí PPP, které kolují na různých internetových stránkách.