Kniha německého autora Wilhelma Meistera (1. vyd. 1919) o protikřesťanském působení talmudského judaismu si podržuje platnost bez ohledu na dobu svého vzniku. Ani pro dnešního čtenáře není bez významu jeho líčení a vysvětlení tehdejších politických a společenských reálií, protože má svou zákonitou obdobu v našich současných poměrech: V tzv. východním bloku to bylo taktické stažení bolševismu z oběhu a jeho nahrazení systémem, který autor tak dokonale popisuje již z Německa dvacátých let. „Židé se po roce 1989 zmocnili všech mocenských pozic ve státech Střední a Východní Evropy“ (M. Dolejší). Havel, Klaus, Dlouhý, Dienstbier, Pithart, Uhl, Jičínský, Stráský, Dobrovský, Tošovský  – další jména si může každý doplnit sám –, to jsou jen zdejší pokračovatelé tehdejších Rathenaů, Erzbergerů, Bethmannů, Hirschů a mnoha jiných. Autor o tom říká: „Problém tedy přesahuje všechny hranice a židovská otázka se stává otázkou všech otázek. Vzdor tomu však není neuchopitelná a nezmizí nám pod rukama v transcendentnu. Zůstává jako každá jiná pevně oběma nohama na této zemi. Je tedy především třeba vidět, že Německo není Židovi pouze cílem, nýbrž mnohem spíše prostředkem k cíli. Ten je však v nejvlastnějším smyslu slova internacionální. Konečný cíl Judy přesahuje hranice našeho i každého jiného státu, není pouze mezistátní, nýbrž nadstátní a vyplývá ze zřetelné mocné touhy po světovládě národa, který se stejně jako dříve považuje za vyvolený.“ Židovská mocenská politika není ničím jiným než zesvětštěním posvátné mesiánské ideje, jejímž osudným nedoceněním se Izraelita stal Jidášem Iškariotským a Kainem. Je to Ahasver, kdo dnes před námi stojí, kdo chce usednout na trůně světa! Čím byla kdysi pokristovským Židům pro jejich zvrácené mesiánské naděje římská říše, tím je jim dnes celý svět. Jidáš se nic nenaučil a nic nezapomněl. Ve skutečnosti jde o druhé ukřižování Krista, o ukřižování pravdy, čistoty a veškeré Boží i lidské velikosti. Budou-li pro někoho uváděné skutečnosti překvapující nebo dokonce šokující, tím lépe; snad mu to pomůže konečně pochopit systematické staleté falšování a zalhávaní skutečné historie, jak to správně říká Wilhelm Meister: „Je neslýchaným překrucováním historie, když si Židé a jejich spojenci stěžují na utrpěná příkoří. Nikoli ‚ostatní‘, ale právě a výhradně Židé přivedli na svět nenávist jako hospodářský a politický faktor. Již ve starověku byly nezbytné zákony římské státní moci na ochranu křesťanů před pronásledováním ze strany Židů! Židé byli původci a podněcovateli pronásledování křesťanů. Hrubým zkreslováním historických skutečností je také tvrzení, že byli násilně nuceni k spekulativnímu obchodu a finančnictví, protože se jim tvůrčí povolání uzavřela. Pravdou je, že se Židé ihned po svém rozptýlení věnovali výhradně obchodu a směnárenství i tam, kde jim nikdo nebránil v přístupu k jiným řemeslům.“ „Nejhorší na věci je, že duševním morem napadení sami nepozorují, co se s nimi stalo, čímž je proces léčby nesmírně ztížen. Dotyčný je opravdu posedlý; je jako postižený spavou nemocí, který slintá a zuřivě kolem sebe mlátí, když jej chce lékař probudit. Považuje lékaře za nejhoršího nepřítele, za lupiče svého největšího štěstí – smrtelného spánku! Bystrá analýza politických i hospodářských metod k ovládnutí tehdejšího Německa spolu s obdivuhodnou předpovědí budoucího vývoje tedy plně opravňují označení Meisterova knihy za klasické dílo na téma – řečeno jeho vlastními slovy – otázky všech otázek.