Na
příkladu německého „katolického“ časopisu
„Einsicht“ i osoby jeho „šéfa“, dr.
Hellera,
autor ukazuje – a jako vždy perfektně dokládá – dalekosáhlou
marransko-judaistickou subverzi přímo v děsivě nepatrném „zbytku“ pravé,
tedy
římsko-katolické církve. Záležitost německého „katolického“ časopisu
„Einsicht“, jemuž se předkládaná studie mj. věnuje, je důležitá pro
poučení a
varování i českých pravověrných katolíků. Máme zde také početné domácí
„sedisvakantistické“ a „pravověrné“ tiskoviny, k nerozeznání podobné
záludnému „Einsichtu“, vydávané tzv. lefebvristy, konstitučními
monarchisty a
mnoha dalšími liberálními katolíky. „Již
jen
tím, jak (redaktor ‚Einsichtu‘) dr. Heller bez okolků přiznává, že
zamýšlí
smíření Církve, tedy katolické víry, s ‚novou‘, tj. ‚idealistickou‘
resp.
‚transcendentální‘ filosofií, se demaskuje jako modernista
nejryzejšího zrna.
Všichni modernisté se hlásí k nějaké variantě kantovského příp.
novokantovského idealismu a chtějí jej ‚smířit‘ s katolickou teologií,
tj. však
s katolickou vírou.“ Poté, co se Židé díky bdělosti biskupů a
papežů po
mnoho století marně snažili zkazit Kristovu církev zjevnou judaizací,
rozhodli
se odejít do „podzemí“. Bylo to ve Španělsku v 15. století. Kvůli zdání
přijímali křesťanství a nechávali se pokřtít, stali se dokonce
kněžími, opaty
i biskupy – a přesto potají dál praktikovali své židovství. Nebýt
energického
zákroku inkvizice, tito „marrani“ by již tehdy katolickou církev
převrátili ve
smyslu Židovstva. Nikdy se ovšem nepodařilo odhalit všechny takovéto
„trojské
koně“ a odstranit je z jejich církevních úřadů, do nichž se vloudili. Ba
právě
naopak, všude v Evropě a záhy také v Americe pronikali do Církve a její
hierarchie stále noví marrani. Ti pak také měli rozhodující podíl na
radikálním
pervertování katolické církve během II. vatikánského koncilu i po něm.
Dílo
magistra teologie Johanna Rothkranze je současně naléhavou výzvou k
větší
bdělosti vůči zhoubnému působení falešných, „nepravých bratří“ (2
K 11,26), vydávajících se
za „pravověrné katolíky“.