Již titul předkládané studie mluví sám za sebe. Stejně bolestného téma se svého času dotkla již vatikánská dopisovatelka Mary Ball Martínezová v Podvrácení katolické Církve (v německé verzi Die Unterminierung der Ka­t­ho­lischen Kirche, Verlag Anton A. Schmid, Durach 1992). Jako členka vatikánského tiskového sboru byla autorka z bezprostřední blízkosti svědkem odchodu Pavla VI., příchodu a odchodu Jana Pavla I., i příchodu Ja­na Pavla II. Právě tehdy vzniklo mnoho z jejích zápisků a poznámek. Pro svoji práci si spisovatelka přivezla z Říma do Mexika stovky kilogramů dokladového ma­teriálu ve formě slušné knihovny v pěti jazycích, stohu krabic novinových článků i výstřižků včetně nespočetného množství vlastnoručních poznámek a zápisků z období pět­advaceti let jako výsledek patnácti let života a práce akreditovaného člena vatikán­ského tiskového sboru. Proto také její po­střehy mají mimořádnou hodnotu. Rozsahem drobné dílo magistra teologie Johanna Rothkranze, nesporně jednoho z nej­větších soudobých znalců židovsko-zednářského spiknutí proti Církvi a autora zcela zá­­sadního díla Koncilní deklarace o náboženské svobodě. Dokument II. vatikánského koncilu a jeho důsledky (Die Konzilserklärung über die Religionsfreiheit. Ein Doku­ment des II. Vatikanums und seine Folgen, Durach 1995) přináší tolik a tak pádných důkazů a argumentů, že jim neuvěří jenom ten, kdo nechce poznat pravdu. … Jenže, jak známo, „pštro­sí politika“ měla vždy neblahé důsledky. Pro hlubší porozumění danému předmětu lze dále co nejvřeleji doporučit především násle­­du­jící katolické práce: 1) Maurice Pinay, Spiknutí proti Církvi (v něm. verzi Ver­schwörung gegen die Kirche, Madrid 1963); 2) Anonymus, Temno v Církvi (v něm. verzi Die Verfinsterung der Kirche, Durach 2004). Souhrnně řečeno, pozorná četba předkládané studie je doslova nezbytná pro každého, kdo chce pochopit, co se zdánlivě jako blesk z jasného nebe stalo na os(t)udném II. vatikánském koncilu, co mu předcházelo, co jej umožnilo a kdo se tím z domněle „nedotknutelných osobností“ jmenovitě provinil! Například dílem nic netušící, dílem vědomě ignorující, tedy před skutečností oči zavírající glorifikace Pia XII. jako „po­sled­ní“ veliké zářivé po­stavy na papežském trůně „tradicionalisty“ všech odstínů je vše­­obecně známá. Ano, „pravda bývá někdy děsivá!“ Jenže pravdy by se však právě katolík neměl bát, protože: „Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí“ (Jan 8,32).