Leckterý poučenější čtenář bude po dočtení díla překvapen zjištěním, že vzniklo začátkem roku 1970, tedy ve zcela krátkém časovém odstupu od konání a skončení neblahého II. vatikánského koncilu. Je charakteristické a zarmucující zároveň, že naprostá většina soudobých katolíků i „katolíků“ nedošla po bezmála třiceti letech ani zdaleka k tak ucelenému a především správnému pohledu na tuto „krizi Církve, snad nejhorší ze všech, které kdy překonala“. Z tohoto i dalších dobrých důvodů je tedy reakce a vydání studie dr. Skácela z roku 1970 dnes stejně tak aktuální, ba ještě mnohem naléhavější, než kdy dříve.   

Nyní alespoň několik slov k vlastnímu vydání. Předkládaná studie dr. Miloslava Skácela „Církev po koncilu“ je výsledkem porovnání několika různých verzí samizdatových textů, které se z pochopitelných důvodů vzájemně – obvykle jen zcela nepatrně – lišily. Výsledkem jejich analogického „překrývání“ pak vznikla podoba textu, který se dostává čtenáři do ruky, a jež se, jak doufáme, co možná nejvíce blíží originálnímu rukopisu, který nebyl k dispozici. Kde to bylo pro lepší přehlednost a srozumitelnost nutné, provedli jsme nepatrné stylistické úpravy; rozumí se vždy tak, aby byl původní smysl a obsah autorova textu plně zachován.

A nakonec doporučení pro čtenáře, kteří by se chtěli hlouběji obeznámit s teologickým i církevně-právním dopadem koncilu „Jana XXIII. a Pavla VI.“. Bezesporu nejlepším dílem v tomto směru je monumentální práce německého teologa Johannese Rothkranze „DIE KONZILSERKLÄRUNG ÜBER DIE RELIGIONS­FREIHEIT. EIN DOKUMENT DES II. VATIKANUMS UND SEINE FOLGEN“ (Koncilní deklarace o náboženské svobodě. Dokument II. vatikánského koncilu a jeho důsledky). Pro laickou (a obecně neteologickou) veřejnost vydal autor separát z tohoto díla s titulem „Vorsicht! Wölfe im Schafpelz“ (Pozor! Vlci v rouše beránčím), který je v českém překladu na naší stránce.